Bible, Kniha Jakubova, 5. kapitola, verš 12:

"Především nepřísahejte bratři moji,
ani při nebi, ani při zemi, ani při ničem jiném.
Vaše "ano" ať je "ANO" a vaše "ne" ať je "NE",
abyste nepropadli soudu."

Člověk někdy ve svém životě potřebuje dostat důkaz, že může důvěřovat slovům, která mu říká osoba, se kterou právě hovoří. Vyřčená slova mají pro něj důležitost, a proto potřebuje být ujištěn o jejich pravosti: "Přísahej, že to tak je, přísahej, že je to pravda". A obvykle ten, který je o přísahu požádán - přísahá, aniž se zamyslí nad sebou samým, ale i nad druhem, který o přísahu žádá. Ptáte se mě, jestli jsem dávala přísahy? Dávala a přiznávám se, že jsem nad nimi nepřemýšlela právě tak, jako o nich možná nepřemýšlíte ani vy. Ne, že bych přísahala křivě, to ne, ale neměla jsem problém přísahu dát. Co se tedy změnilo? Mnohé. Vždyť každý z nás ve svém životě škobrtá, klopýtá a někdy i padá. Zvedá se a jak tak bloumá, ani si neuvědomuje sílu slov, které vyslovuje.

Já jsem při uzdravovacích procesech svoje slova začala "slyšet" uvnitř svého srdce. Slova do něj začala samovolně padat, a potom dále přes moje srdce vibrovaly do mého těla. Začala jsem rozeznávat energii slyšeného slova a moje tělo reagovalo citlivě jako jemný nástroj. Rozhrnul se neviditelný závěs a já jsem vstoupila do světa slov, jejich porozumění a jasného pochopení. Uvědomila jsem si, že do té doby jsem šla temnou chodbou hluchoty. Jednoduchá pravdivost slov mě naučila citlivě vnímat jejich energie a vibrace a já jsem byla náhle užasla nad tím, co jsem v tak zdánlivě obyčejném poznání "našla".

Přísaha. Najednou jsem pochopila. Nemám ji používat, nemám ji vyžadovat, nemám ji ani dávat. Nedá se to logicky vysvětlit, dá se to "jen" přijmout. Pravda je obyčejná a prostá, kterou nacházíme jako diamant. Je bytostně jednoduchá a přitom je v té jednoduchosti a prostotě tak nádherná. Přísahu chápu jako korunu, jako symbol slovní pravdy, která prostě "jen" je. A když ji najdete a procítíte, pak tento symbol, nepotřebujete používat, protože ve vás prostě je. Lidé někdy řeknou “NE” a myslí “možná”, řeknou “ANO” a vůbec si nejsou jisti, zda svoje slovo dodrží. Snad nad ním ani nepřemýšlí. Pokud se časem sami dostanou k situacím, kdy jsou pro ně slova důležitá, kdy jim potřebují věřit, žádají přísahu. Protějšek ji obvykle dá lehce a samozřejmě. A oni náhle cítí její mělkost a snad i pocit hanby, protože vešli do světa slov, která nemají platnost, protože sami jednali podobně. Mnozí si najednou uvědomují, že touží nalézt čistotu slov, ale neodvažují se pravdivě hovořit, neodvažují se začít od sebe. Být upřímný je jako být odhalený. Otevřít se světu: podívej se, taková/ý jsem. Přijmi mě i s mými chybami, nedokonalostmi, a nebo mě nech, ale nebudu se přetvařovat. Určitě není lehké se otevřít, ale jsou mezi námi jedinci, kteří to dokáží. Chce to velikou odvahu, ale v podstatě je to prosté a jednoduché, ale nejvíc: je to absolutně osvobozující. Být takový jaký jsem a říkat to, co cítím, že mám.

Potkala jsem a potkávám mnoho báječných lidiček, kteří věří, že jsou přímí a otevření, ale mluvit otevřeně?... jít dál, náhle prožívají úzkosti, možná strach, poněvadž tady už je hranice a za ni se neodváží jít. Otevřeně hovořit nedokáží. Proč? To možná nevědí ani oni sami. Když prvními nesmělými krůčky začnete mluvit tak, jak to vaše srdce bude potřebovat, přijdete si zranitelní jako malé děcko. Vaši známí a nejbližší se budou mezi sebou ptát, co se to s vámi děje? Důvěřujte si a vytrvejte. Osvobodíte se, budete jiní. A vaše okolí? Časem si zvykne. Začnou se k vám také chovat pravdivě, protože poznají, že mohou, protože vy sami budete pravdiví a budou se s vámi cítit v bezpečí. Budou osvobozeni od společenského klišé, budou vám důvěřovat. A nejkrásnější bude vaše společné povídání, poněvadž ujišťování ani přísahy nebudete potřebovat.

Ve chvílích, kdy se hovořívalo o hodně důležitých námětech jsem byla požádána o přísahu. Nedávno, při podobné příležitosti se ve mně něco změnilo. Podívala jsem se na dotyčnou osobu a řekla jsem, že přísahat nemám. Poprvé jsem pocítila, že přísahy nemám dávat a potřebovala jsem si tento proces "dát" na papír, abych se s vámi podělila o svoji zkušenost. Za několik málo dní po této události jsem v Bibli objevila Jakubova slova o přísaze a dobře jim rozumím. Věřím svým slovům a přísahy nepotřebuji.

Tento příběh jsem vložila pod temnou barvu, které říkáme královská modrá. Je to barva temně modré noční oblohy, ve které jasně září hvězdy. Když ve dne pohlédnete na nebe, hvězdy, které tam jsou, nevidíte. Tak se opravdová moudrost vyjeví těm, kteří se přestanou bát a vstoupí do temnot. Zpočátku není jednoduché překonat strach, ale víra a důvěra jsou andělé, kteří jsou s námi ve chvíli, kdy jsme se rozhodli vykročit.

USA, Eugene 11/2003    Magdalena Ria